Projev lítosti ještě nemusí znamenat pokání. Jidáš projevil lítost a ... šel se oběsit.
Nevím jak v které církvi je toto zvykem, pokud se jedná o kolektivní vyznání hříchu,
chápu to jako uznání své hříšnosti, ale vyznávání jednotlivých hříchu si řeší každý sám za sebe. Pokání přece není na 1.místě lítost, ale náprava. Jaký má smysl přijít ke zpovědi, projevit lítost, odříkat si svých pár otčenášú a jít si zas po svých?? Pán Ježíš nás vyzývá k pokání ve smyslu nápravy a ne pouhých emocionálních projevů.
To je zásadní rozdíl mezi náboženstvím a vztahem s Bohem. Buď mám vztah s Bohem a pak se snažím dát do pořádku jakoukoli nesrovnalost, aby netvořila překážku mezi námi, nebo vztah s Bohem nemám a pak je to náboženství=soubor pravidel a předpisů, které z nějakých důvodů dodržuji. A je celkem jedno, jestli se jedná o protestanta nebo katolíka, vím že i mezi katolíky jsou upřímně věřící a stejně tak i mezi protestanty jsou jen povrchní jedinci, praktikující své náboženství...