hm, u nás soupeří taky, a to je holka (5,5) a kluk (2,5). Holka taky nechápe že synek ledacos prostě není schopen zvládnout, nepopřeje mu ani trochu úspěchu (ona má vše líp), a je hoooodně majetnická - ruka by jí upadla aby mu nemusela něco půjčit, přitom jeho věci si bere..... Pořád mu organizuje jeho hru, předříkává mu co má říkat (řekni jak jsem krásná, řekni ....různé úryvky z pohádek když s ním potřebuje hrát dialogy).
Ledacos je v rámci hry (vyhrajou si spolu), ale u spousty věcí je negativistická, nafrněná a nejradši bych ji vytřídila ze dveří :-(. Přitom synek ji žere, udělá všechno (i když odsekávat už se taky učí, umí proti ní už použít přesně její slova). Potíž je, že teď hůř slyší, tak se pořád ptá "cooo" a to je i na moje nervy dost, a dcera ho kolikrát za to už odpálkuje....
Řeším to neustále, vysvětluju, vysvětluju, řvu, odděluju, určitý typ chování se snažím zatrhnout ihned a musí se omluvit (to chci po obou stejně). Někdy se k sobě tulí jak hrdličky, někdy je dcera větší hamoun jak řezník Krkovička a to je fakt na ránu.