Jedni známí mají z DD TŘI děti s opravdu velikejma zdravotníma problémama. Paní nemohla mít děti, tak se rozhodli pro adopci. OBA. ROVNOU se navíc rozhodli, že si z kojeňáku vezmou ty nejtěžší případy, protože když už, tak ať aspoň někomu opravdu pomůžou, zlatovlasí růžolící andílci, sirotkové po bílých rodičích s IQ 160, ty se uchytěj vždycky. Ustáli to, a ustálo to i jejich manželství. Děti za příšerného házení klacků pod nohy stran zdravotních pracovníků (šlo přece o "cizí" děti, navíc nikoli bílé) vypiplali z nejhoršího, dneska jsou to puberťáci, úžasný (2 kluci a holka), v podstatě "zdraví", a šťastní a nade vše milující svou rodinu, tedy "tátu" a "mámu" a "prarodiče" a "sourozence". Nejsou věřící, jsou to úplně normální, obyčejní lidi, středoškoláci. Ale vždycky když o nich slyším, tak v duchu vstávám, jak si jich vážím.