Moje kamarádka psala diplomku na téma neúspěšné pěstounské péče (případy, kdy se děti vracely od pěstounů do ústavní péče jako odmítnuté apod.). Došla k závěru, že jedním z nejrizikovějších faktorů je, když si "přeje" pěstounství jen jeden, a toho druhého přesvědčí. Motivace jednoho z pěstounů pak není opravdu vnitřní (dělá to spíš kvůli tomu druhému), a opadá, když nastanou problémy, a ony nastanou.

Myslím, že adoptovat dítě nebo si ho brát do pěstounky je dobrý nápad, jen pokud to tak OPRAVDU cítí oba rodiče.