já myslím že to tu je popsáno dobře - pletou se jména vlastních dětí i vlastním rodičům, natož prarodičům (pokud mají ještě více vnoučat, tím spíš).

To že jsou ména krapet podobná mi nepřijde tak zvláštní, aby to muselo vadit pro to pletení nebo aby to vedlo k odsouzení že nejste kreativní Naopak, bratránek má tři děti - první dvě jsou od E - krátká jména, kluk a holka, a třetí se narodil zase kluk a nějak si z těch zbývajících od E nemohli vybrat, tak dali jinak začínající jméno a dlouhé k tomu - a toho si třeba já chudinku nemůžu nikdy správně vzpomenout - vím že jsou "éčkoví" tak mi tam nepasuje
Kamarádka má dvě dcery, jsou Magdalena a Mariana a říká jim tak všelijak (Májo, Marjánko) že nevím která je která a ty dívky jsou docela i typově podobné, no ale mě to přijde hezké, ta jména se mi líbí, a pokud to vyhovuje těm rodičům, tak myslím že je to OK. Myslím že takřka každé dítě projde v určitém věku fází že se mu jeho vlastní jméno nelíbí..... a pak to zase přejde.
Já mám jméno ve kterém se vyskytuje R uprostřed, a ráčkovala jsem, dlouho, lidi taky říkali "proč jste jí dali zrovna takové jméno se kterým se trrrápí" copak to naši mohli vědět když jsem byla mimino?
A sestra je Lenka, u ní se zas dost lidí ujišťuje že určitě musí být Alenka, Elenka, Helenka.... proč "jenom" Lenka....

Řeči se říkají, voda teče, tak si to tak neber...