Byl to vynikající člověk. Ale zhruba před 15ti lety začal mít psychické problémy, já byla zoufalá, zhroutil se mi svět. Těhotenství s poslední dcerou jsem považovala za vysvobození ze všeho - měla jsem najednou na koho se těšit, byl tu někdo, koho jsem mohla milovat.. navíc jsem čekala, že manžela dítě změní a že se bude chovat jako u těch starších a že to bude zase ten prima chlap.. ale to jsem se prepocitala, uz takovym nikdy nebyl.. chvilemi se ze svych stavu jakoby dostával, mívala jsem pocit, že se to lepší a ty chvíle zase střídala beznaděj, kdy jsem si připadala naprosto sama mezi lidmi.. nakonec jsem se dostala do problemu s psychikou z neho sama - jakoby to bylo nakažlivé - nebyla jsem s to s ním vydržet v jedné místnosti, musela jsem spát sama a s práškama.. stalo se mi, že jsem nemohla v práci mluvit, přestaly se mi skládat myšlenky.. byl to hrůzný zážitek a já se pak už stále bála, kdy se mi to stane znovu.. bylo mi jasné, že to je z toho psychického vypětí.. skončilo to tím, že jsem si před nedávnem našla přítele a domluvila se s ním, že se k němu přestěhuji i s vědomím, že ze sebe udělám tu nejhorší. Ale prostě jsem už tak dál žít nemohla. Samozřejmě jsem ta nejhorší a přišla jsem o starší děti.