No klasika, prostě má pocit, že má vesmír na klice a když se netočí správným směrem, tak je velký ZLE. To známe. My jsme byli každý den o půl třetí odpoledne všichni v pozoru, protože se otec vracel z práce, honem rozločit s babičkou, která bydlela o patro níž a se kterou jsme nesměli mluvit (mamčina maminka, samozřejmě) Škoda slov a let strávených s takovými typy. Smím se zeptat, kdy se manžel začal měnit? Psala jste, že na začátku to byl úplně jiný člověk. S nějakou událostí, nebo to bylo pozvolna pomaloučku za ta léta, až se to stalo neúnosné?