Manžel si v minulosti vždy naplánoval víkend a ani neopovažoval za vhodné se se mnou bavit, co bude, kdo přijede a kdy.. nikdy se o ničem nedomluval, ke konci odjížděl na víkendy na naši chalupu se svými rodiči a ani mi neřekl ahoj a že jede.. že jel a že je s rodiči jsem se dozvěděla, když mu malá telefonovala, kde je.. je tak zvyklý si dělat naprosto co chce, že ani nečekám, že by ho napadlo se nějak domlouvat o dítěti - jen sdělí svůj požadavek.. pokud mně, tak to je úspěch, ale klidne i vzkáže přes malou.. Nechci ji nervovat, proto to jeho rozhodnutí neměním a "nekradu" mu ji před školou, i když mě to deptá. Dnes jsem mluvila se sociálkou, poradili mi, co dál.. ale v téhle situaci nemám žádná práva a nikde dovolání.. s paní jsme se domlouvali, že tento vynucený stav rozhodně nebudeme nazývat "střídavou" péčí, že budu mít možnost se k tomu vyjádřit - já to pouze přes svůj nesouhlas toleruji v zájmu dítěte.. doufám, že to dlouho trvat nebude.. souhlasím, že duše dítěte je křehká věc..