co jsem odešla od manžela, tak vztah je se staršími na bodu mrazu. Nechapou, jak jsem si něco takového mohla dovolit a opustit jejich otce. Se sestrou mají sourozenecký vztah, vídají se příležitostně, když je u otce. Něco na způsob - když sis zařídila svůj život, nepočítej už s námi, pro nás už nejsi.. Otec s nimi již dlouhodobě udržoval častý kontakt (dlouhé telefony ve vedlejším pokoji) a dětem vysvětil, že on o ně má zájem, což projevuje, ale maminka nikoli - ani jim nezavolá.... bylo toho víc, co jim vysvětlil.. Já jen nechápu, jak mohly zapomenout, kdo se o ně vždycky staral.. celé dlouhé roky.. vydělával, aby mohly studovat.. a kdo je vždy miloval.. obětoval jim dlouhé roky.. nejprve jim, pak jejich malé sestře.. dnes, když promluvím se starší dcerou, slyším jejími ústy mnohá manželova slova.. vím, že to má v hlavě upravené otcovým působením - což ona odmítá připustit, ale já přesně slyším jeho výrazy.. jeho slova.. mám je moc ráda, ale asi si budu muset zvyknout na život bez nich, nikomu - ani jim, se nebudu podřizovat.. děti nemůžou rodičům přikazovat, jak mají žít..