Kdyz pises o svem byvalem, jako bys psala o tom mem, mohla bych se pode vsechno podepsat. To je zajimavy, myslela jsem si, ze takovy druhy na svete nemuze existovat. O syna jsme se soudili prakticky od jeho narozeni a to jsme jeste zili ve spolecne domacnosti kazdy v jinem pokoji. On nepracoval, pobiral pridavky na svoje jmeno a svuj ucet, me nedal ani vindru na jidlo ani plenky pro kluka, nutil me chodit do prace a jeste chtel abych mu polovinu vydelku davala. Pak zadal o stridavku, protoze pry pracuju (delala jsem 10hod tydne) a vyzadoval na hodinu presne puleni casu traveneho se synem. Nikdy jsem mu to neodsouhlasila a kluka mu proste davala ze zacatku jen na vikendy. Pak dostal syn diagnozu autismu, ale on i pres to trval na rozdeleni pece pul na pul a to tak, ze syn bude chodit pul tydne k nemu a pul tydne u me, pro autistu absolutne vylouceny. za timto si stal cele 4 roky, co jsme se soudili, az nakonec si soud vyzadal posudek psycholozky, specialistky na autismus, ktera takoveto deleni zamitla. Syna jsem dostala svereneho do pece ja.