Káťo,

ono se na to opravdu o moc dřív přijít nedá, protože v první třídě to čtení u těch dětí ještě nebývá příliš plynulé. Teprve v té druhé třídě se začnou zvýrazňovat rozdíly a pak se může učitelka zaměřit na to, jestl dítě špatně čte proto, že doma prostě nečte (naše holky mají povinné každodenní čtení nahlas, Lenka ve čtvrté třídě alespoň potichu, ale musíme každý den zapisovat a podepisovat, že četly) nebo proto, že je za tím nějaká dysfunkce.
Existují i nějaké testy a zkoušky, jak to zjistit u menších dětí, ale není to úplně spolehlivé. Vím jen, že dítě s dyslexií má problém tlesknout skříženýma rukama na stehna a pak třeba v řadě stejných obrázků nedokáže najít třeba jeden zrcadlově obrácený....Jo, takže žádné výčitky...

Holky zdravé nemám, celý podzim a teď i zima jsou nějaké divné, furt někomu něco je, tak ještě štěstí, že jsem doma, v práci bych se skoro neukázala. Dva týdny před Vánocema byla nemocná Lenka (takhle dlouho nebyla nemocná snad od školky), přes Vánoce až doteď já, od začátku ledna Pája....jsem čtyři týdny zavřená doma, když nepočítám cesty do školy a ze škkoly a na kroužky, to jsem stejně v autě a tedy izolovaná stejně jako doma....Už mi to leze na mozek....

A k tomu flákání....když mám doma nějaké dítě (jako třeba teď poslední měsíc), nejsem schopná udělat vůbec nic, jsem totálně vypruzená z dohánění úkolů do školy, takže se v podstatě flákám....a když děti doma nejsou, tak taky moc nedělám, protože mě prostě nic nenutí....nadšená ze sebe nejsem.....