Julči, to jsem si opakovala taky - díkybohu že se to stalo takhle brzo, když už to muselo být a byla jsem vděčná i za jedno dítko doma, které mě naprosto drželo.. ale i tak mě překvapilo jak mě to tenkrát sebralo.

Asi to bylo i tím že jsem taky brečela jen sama a s nikým o tom nemluvila, přišla jsem si pak hrozně sama, do toho hnusný počasí, pak ten zánět, horečky, bylo mi hrozně..

Ale přesně jak píšeš, není to při tom všem nic tak hrozného.. musíme to takhle brát.
Když jsem o tom náhodou s někým promluvila byla jsem v šoku kolik holek to má v nějaké podobě za sebou - snad většina! jen to není téma ke kafi :)

Přeju ti at se brzy zadaří, uteče to, uvidíš..