To je smutné. Co to má za manžela, že "o dvojčata nestojí"? To je nějak mimo moje chápání. Nějaký Mengele?
Že se třeba cítí zaskočená atd. to chápu.
Těžko může dělat něco jiného než se sama rozhodnut v situaci, kdy ten, co jí má být oporou v dobrém i zlém, ji nechává na holičkách.
Asi, pokud bys pro ni chtěla něco udělat, snažila bych se jí nějak pomoci, aby se dobrala toho co DOOPRAVDY chce ona a co snese její svědomí. Manžel asi v tomhle směru moc vyspělý nebude a následky rozhodnutí, ať bude jakékoliv, ponese sama.
V principu mně osobně připadá utracení dítěte (dětí), které přichází do manželství, blahobytu, zdravým rodičům, za nepřijatelné, jenže narození nechtěného dítěte (dětí) také není žádná výhra a "dát k adopci" také není tak snadné, jak lehce se to řekne. I když m o ž n á, že kdyby sama děti spíš chtěla, manželovi by šlo říct třeba zrovna tohle, pokud není úplná kreatura, nakonec by asi mimina po narození nedal? Ale je to vabank, já bych na to neměla.