Mám to doma podobně(podpora v podstatě pouze finanční, neustálé vyrýpávání a shazování), a přesto mám třetí dítě. Protože když jsem to před 4 lety řešila, došla jsem k tomu, že to nějak zvládnu, že, bohužel, mě limitují biologické hodiny, a i s vědomím, že nejspíš dříve či později zůstanu s dětmi sama, jsem do toho šla. Vůbec to nebylo lehké rozhodnutí, ale jsem moc ráda, že dcerku mám. Děti dají člověku sílu zvládnout i téměř nemožné.

Nejsem odpůrce potratů, ty ze zdravotních důvodů jsou jasné a respektuji i ty, kdy je nastávající matka v tak mizerné situaci, že by se o dítě postarat nezvládla. Ale vadí mi potraty "z rozežranosti". Zabít dítě proto, že jsem si představoval/a, že přijde jindy, v jiném počtu...mi přijde, že popírá naši lidskost. Jsem ateista, ale možnost mít dítě pokládám za obrovský dar.