Nejsem zarytý odpůrce potratů, ale teď mě rozhodil rozhovor s kamarádkou. Známe se s porodnice, má dvouleté děvčátko, je vdaná, velmi dobře ekonomicky situovaná, oba vysokoškoláci.
Teď zjistila, že je těhotná, což samo o sobě ji zaskočilo, necítí se na to, že by to zvládla. Navíc čeká jednovaječná dvojčata, partner o dvojčata nestojí - od rána pláče a je více-méně rozhodnutá jít na interrupci.
Nechci ji ovlivňovat, ale celé mě to mrzí už proto, že sama jsem z identických dvojčat. Kdyby tak přemýšlela každá máma...