Náš malej je hrozně háklivej na zdravení. A protože bydlíme v malé vesnici, tak se tu zdraví všichni.
Nejraději ráno cestou do školky kontroluje okolí, kdo mu odpoví na pozdrav a kdo ne. Nejdřív to bylo (nahlas přes celou dědinu): "Mamiiííí, proč paní nezdraví?" Pak se ve školce naučili básničku o slušném chování. Šli jsme takhle po ulici, proti nám paní. Oba jsme pozdravili, ona nám odpověděla. Normálně, tj. jen jednou, oběma dohromady. ALe Kuba se cítil dotčený, tak spustil paní přímo do tváře: "Dobré ráno, dobrý den, bez rozdílu říkej všem".

Paní chudinka nechápala a já se červenala až na záda.