Přidat odpověď
lisso, já řešila šikanu u 8mi letého syna a byla to šikana dost brutálního kalibru, nicméně psycholog, prevenční tým a tř. uč o tom před třídou rozhodně nemluvili jako o konkrétním případu, nikdo krom šikanovaného a šikanizujícího nevěděl přesně konkrétně o koho jde, vypadalo tojako prevenční hodiny a rady do života, nejen že šikanovat se nesmí, ale jak se šikaně bránit a že je potřeba o tom mluvit.
U nás ač se chlapec k synovi choval hodně mírně řečeno opravdu nehezky, z toho vyplynulo to, že si vůbec neuvědomoval, co synovi dělá a jak moc ho to trápí, prostě jen kopíroval chování svého otce, že je mistr světa amoleta a všechno ví nejlíp, všechno má nejlepší a všichni ostastní sou pitomci.
opravdu to řekni rodičům.. a nebo druhá varianta, prostě se chlapcům postav, nemusíš je hned zesměšňovat, nebo píchat tužkou zhazovat věci, prostě jim řekni, že to, co ti dělají, se ti nelíbí - dívej se jim přitom do očí a řekni to hodně důrazně a ať už ti to nedělají. Možná to nebude stačit jednou, ale právě ti šikanující si vybírají milé hodné oběti, které se nikdy nepostaví, když se jednou postavíš, tak si začnou "hledat" jinou obět.
Předchozí