Nepomůže nic. Podle vlastní zkušenosti. Jako malá jsem nechtěla jíst skoro nic. Stačil mi suchý chleba s mlékem nebo suchý rohlík. Požít zeleninu nebo maso byl nepřekonatelný problém. Praktikovalo se u nás i hodinové sezení u talíře - jak píše Kreditka. Což bylo ještě horší. Zhnusili mi tím to jídlo ještě víc.A když jsem slyšela, že "musím",tak jsem věděla, že určitě nesním ani kousek. Svačiny jsem různě vyhazovala a schovávala. Byla jsem podvyživená a doktorka pořád vyhrožovala ozdravovnou. Zlomilo se to samo. Zničeho nic. Tak kolem 13 let. Postupně jsem začala jíst a přidávat i množství. V 15 už jsem sežrala na co jsem přišla a vydrželo mi to do dnes. Jím běžně potraviny, které bych v dětství nepozřela ani za nic. Myslím, že se to časem srovná samo.