Jinak po celé té bouřlivé diskusi jsme narazili na to, že ženy trpící postinter. syndromem jaksi nemají kde najít radu jak se sebou naložit. Když to pro mě bylo aktuální, dávala jsem sem dotazy, ale nikdo se neozval. Je to něco s čím se člověk vypořádává v temné samotě. Člověk se brání všem osočením a obviněním, ale dokonce i odpuštěním, která pocházejí zvenčí. Poradny krom Aqua Vitae neexistují a psychiatrie dělá že to neexistuje. Nikdo z "postižených" žen nemá chuť se o tom bavit.