Přidat odpověď
Ovino, mně zas připadá, že se život nenarozeného dítěte staví nad život dětí narozených. Pokud žena už nějaké dítě má a při porodu, komplikacích v těhotenství (potratu) zemře, zůstanou ty její děti bez mámy. Je to vůči nim fér?
Nikdy jsem netvrdila, že potrat není zmařením života. Ale nikdy bych pro něj nepoužila slovo "vražda". Taky se nechci přít o tom, jak potrat probíhá, co se při něm děje. Že to není nic pěkného... to hádám tady nikdo nepopírá. Jen vidím věci v širších souvislostech. Takové "něco za něco"... jestli mi rozumíš. Taky nepopírám, že někdy jsou potraty zbytečné (viz nedávná diskuze, kterou jsem zmiňovala). Věř mi, že to mi vadí taky.
Ta holka z románu nebyla zdaleka jen "jedna". Román je fikce, ale v dobách andělíčkářek umíralo daleko víc žen, než jen ta jedna románová.
U nás na vesnici se traduje, že u jedné rodiny na statku se našlo pár mrtvolek novorozeňat. Prý za to byla ta paní zavřená. Možná to bude znít absurdně, ale tohle mi přijde daleko, daleko drsnější, než potrat.
Taky jsem měla ve svém okolí "šťastnou" maminku postiženého dítěte. Pravda, dítě ke svému postižení přišlo po porodu (těžce nedonošené, dostala se mu infekce do mozku). Maminka se o něj starala 6 let, 6 let bylo na úrovni novorozeněte, opustil je manžel (měla ještě starší dítě). Po jeho smrti skončila v Bohnicích po pokusu o sebevraždu.
Ad šťastní postižení lidé... nezapomenu na scénu z filmu "Snowcake", kdy autistické matce přijede hlavní hrdina sdělit, že se její dcera zabila v autě. Kdo ten film zná... Přiznám, že u té scény jsem bulela jak želva. Vím, že to sem nepatří, ale kdykoliv čtu o tom, jak jsou postižení lidé šťastní, vždycky si na tuhle scénu vzpomenu.
Předchozí