Ahoj holky, tak taky připojím názor a bohužel nedávné vzpomínky. Hodně záleží na druhu chemoterapie. Mamka má za sebou čtyřleté léčení a vlastně ještě pokračujeme. Nejdřív střeva-to bylo asi nejhorší...vždycky dvoudenní nonstop dávka, pak týden hrozné stavy se zvracením, pak 14 dní klid, pak další chemo a takhle půl roku v tahu...pak tři měsíce v poho, že je vyléčená a bomba, další nádor, tentokrát vaječník...operace, a zase chemo-tentokrát jiné složení a mamka byla v pohodě a vlasy ji tenkrát taky vydržely...po té první po druhé dávce začaly vypadávat, tak jsme ji oholili dohola, aby se netrápila, že to padá. Psychicky to bylo lepší...
No pak půl roku klid a ejhle metastázy, takže zase chemo a biologická léčba, tu má doteď, ale nezabírá to tak rychle, takže kombinace s ozařováním...teĎ to zvládá dobře, vlasy ji pomalu dorůstají...ale kdy bude konec, to nkdo neví...
A to se nebavíme o ženské v důchodu, ale o mladé ženské, která bojuje od 42 let...v úterý oslavila 46 a bude mít první Vánoce s vnoučkem, který ji drží nad vodou....
Je to hrozně těžké psychicky, ale nejhorší byl ten začátek, když člověk nevěděl, jak pomoct...teĎ už je to jen odpoře-už víme, co na ni funguje
Držím palečky, abyste to zvládli a brzy bylo po všem...Je to zákeřná svině, ale musí se bojovat...