Chrysantémo,
jenže já mám ráda jen to uvnitř.
Svůj charakter, inteligenci, schopnosti... ty miluju.
Svoje tělo nenávidím. Jako celek. Ne proto, že by na něm bylo něco tak děsně špatně - nedokázala bych říct, co je na něm konkrétně špatně, znamínek mám stovky a nijak zásadně mi nevaděj - ale prostě proto, že se NELÍBÍ. Nevzbuzuje to, co bych si přála, aby vzbuzovalo. Je to malicherný, hloupý, dětisnký... ale fakt bych chtěla být krásná ženská. Klidně jen pro jednoho chlapa, který by neměl v hlavě prochcanou slámu. Stačilo by. Ale je to naprosto nedosažitelné.