Dojanko, je to už delší čas, co mi odešla babička-byla moje druhá máma. Starala jsem se o ni také doma. Jednou se stalo něco podobného a my zavolali záchranku. Dodnes cítím její teplé ruce, jak se mne drží a loučí se (a už zase bečím-jen to píšu, je to dlouho a přeci)nechtěla se pustit, věděla to. Rozloučila se se všemi a tohle mi nikdo z paměti nevymaže. Na jednu stranu jsem ráda, že jsme rodina, která neodkládá své blízké do domovů a ti dožijí v klidu doma v kruhu rodiny, na stranu druhou není nic horšího, než se rozloučit. Jak já to chápu.....