Jako táta je dobrej, tak jsem aspoň trochu v klidu, že vím že se o malou umí postarat a hlavně že malá ho má strašně ráda a brat tátu a jeho rodiče fakt nechci. .A protože on chtěl malou do svojí péče, já do svoji , ale byla jsem ochotna přistoupit i na SP. No a sám právník mi řekl, že to je složité, že by se celý proces mohl táhnout i rok dva, by se dělaly různé posudky , kdo má lepší výchovné předpoklady atd. a já bych tu malou u sebe neměla, protože byla u něj. Nakonec přistoupil na SP.

Poslední dva měsíce jsem u něj žila tak, že mi veškeré mé věci naházel do tašek, tak než jsem ráno jela do práce, vytáhla z tašky , vyžehlila a mohla se oblíct.Malou odvezl k rodičům a dovezl až jsem dojela z práce a z baráku nevytáhl paty, abych nemohla malou vzít a odejít s ní. Bylo toho mnohem víc, dva měsíce jsem si nemohla vzít malou ani k sobě na přespání, každý den jsem za ní jezdila, chodila po venku a on jezdil okolo a kontroloval. Jednou jsem si jí chtěla odvézt sebou a on jí chytl za ruku a začali jsme se o ní tahat, tak jsem malou pustila. Je to tak na román, co se vše odehrálo.

Naštěstí teď už je to tak nějak v normě, strašně mi chybí, když jí nemám, ale vím, že se má dobře. Mám nového přítele, bydlíme spolu, s malou si skvěle rozumí a hlavně je to chlap, kterej mě nechce VLASTNIT a to je pro mě to nejdůležitější. A vím, že když mám spokojenej a klidnej vztah,tak se můžu malé maximálně věnovat.