Návštěvy jsou dle stavu dítěte a dle stavu matky a dle možností novor. oddělení. Navíc je rozdíl mezi režimem na JIP - jednotka intezivní péče a JIMP (ale někde též psáno jen JIP) - jednotka intermediární péče.

NA JIP jsou děti v ohrožení života, v inkubátoru, často zaintubované či se cPAP, pak je klokánkovaní často problém. POkud je dítě jen na kyslíku, tak může být na hrudi matky či otce a kyslík se přivádí do blízkosti. Stejně tak nevadí klokánkovaná infúze, trvalá monitorace vitálních funkcí a další hadičky.
Klokánkování vadí nestabilní stav dítěte. Na druhou stranu i v tomto případě může většinou své dítě pohladit.

Co se návštěv týče, každé odd. mý svůj systém. Matka může na návštěvy většinou kdykoliv dle svého stavu. Ale na oddělení většinou není mnoho místa pro návštěvy, takže se může stát, že je vykázána, když se něco děje a zdravotníci potřebují prostor. Otec většinou jak kde, většinou jsou vyhrazeny návštěvní hodiny pro otce. Ostatní, sourozenci, prarodiče většinou na JIP mohou jen omezeně, třeba jedenkrát za měsíc apod.

Jendotka intermediární péče se stará o stabilní pacienty, mají třeba ještě atb, infúzi, kyslík, potřebují inkubátor či výhřevné lůžko, ale jsou oběhově stabilní. Po určité době jsou pak přijímany matky k těmto dětem, opět záleží na daném odd., jaké má kapacity, někde to jsou třeba jen dvě postele pro matky, jinde jich je i deset. Matka je zaučena v základní manipulaci s inkubátorem či výhřevným lůžkem, učí se krmit a pak dle stavu dítka i kojit.

Kojení se zahajuje co nejdříve, jakmile to stav dítěte umožňuje - celkový stav, chuť a síla sát. Donošené dítě i když s infekcí je často schopno sát ihned po narození a není důvod matku v kojení omezovat. Ale pokud potřebuje ventilační podporu a prsu se dusí, tak to nemá smysl. Důležité je mléko odsávat a dávat novorozenci stříkačkou či sondou rovnou do žaludku.

Ale celkově se na našich JIP podporuje bonding, pokud to umožňují stavebně technické parametry - či ja to jinak nazvat.