Já mám navíc ověřeno, že člověk sám hodně vytváří povědomí o dítěti v lidech okolo, jestli mi rozumíte, prostě pokud budu vypadat jako usoužená matka (což jsem) a vyprávět na potkání, jaký jsou to bláznivky a zlobivky (což jsou), tak lidi budou o těch dětech tak přemýšlet, takže se snažím být pozitivní a lidi kolem přebírají můj pohled na ně, což ale zase pomáhá mým dětem, aby byli hodní, protože to kladné očekávání okolí je vhodně motivuje. A fakt to funguje i takhle při těch letmých setkáních, děti prostě přebírají moje očekávání a očekávání okolí a chovají se podle toho. Kromě toho hezcí jsou, taky modroocí blonďáci, takže... Samozřejmě, když někam jdeme, tak já nemám ani čas monitorovat lidi kolem, ale ty pohledy prostě člověk registruje, jak ty lidi jdou okolo, někdo se i usměje výrazněji, cizinci třeba, staré paní, ty se občas i dají do řeči, že mají doma taky takové a tak, jiné maminky, furt si prostě vzájemně koukáme do kočárku, já myslím, že je to úplně normální a nic patologického to o nikom nevypovídá.