Nerada o tom tady píšu, ale za komunistů jsem měla velmi těžký úraz, tak těžký, že jsem to neměla přežít (r. 1979-80), bylo to prezentováno i v lékařských časopisech, zachránili mi život ve vojenské nemocnici v Olomouci a na Vinohradech, kam jsem pak ještě dlouhou dobu jezdila do nové Vinohradské nemocnice, operovali mě největši české kapacity (známé dodnes)a podotýkám, že protekci jsem žádnou neměla, naopak matka byla antikomunistka. Po několika operacích jsem byla na setkání doktorů z různých zemích, jezdili do Čech a pamatuju si, že tam byl i Francouz. Péče byla vynikající, včetně jídla, jídlo si pamatuju hodně výrazně, protože když jsem se ocitla v nemocnici před dvěma rokama (v Ústí nad Labem), tak jsem prostě odmítla jíst to co mi donesli a nechala jsem si donést vlastní stravu. Před každou operací na těc Vinohradech si pozvali moji mamku a vše s ní probrali. Asi tak mé zkušenosti se zdravotnictvím před revolucí. Naopak zkušenosti z dnešního zdravotnictví poměrně otřesné až na jednoho profíka co mi dělal revizi a představil se mi, podal mi ruku těsně před výkonem a řekl co se bude dít - to jsem velmi ocenila, ten zbytek, chování doktorů, včetně gynekoložky po té byla bezmoc, kvůli které jsem vzdala další pokusy po nich něco chtít. Prostě některé výkony jsou jen pro vyvolené a jen když si o tom něco nastuduješ a vynutíš si to a víš že to vůbec exituje. Takže je nuté používat titul a rvát se a já na to nejsem zařízená, takže asi tak.