Sojko . Mladší syn BYL velice SILNÝ ZÁVISLÁK na dudlíku. A ještě ke všemu chtěl jen jednu dražší značku. A často je prokusoval , takže docela vražedná kombinace. Bylo to otravné, protože jsem x-krát denně hledala dudáka a on do toho děsně řval, že chce dudu, než jsem ho našla. Když jsme pospíchali na autobus, tak bylo nemožné jít do města bez dudlíka, takže nervy, když jsem ho nemohla najít a od nás to jezdí i po hodině nebo i dýl. Jednou jsem nějak neměla peníze na novýho dudlíka (toho posledního, co jsme koupili, ztratil z kočárku-měli jsme ho asi tři dny) a tak jsem mu dala takovýho hnusáka starýho, že vydržím do pátku, do nákupu a pak koupím nového. No a jak ho tak měl v puse a já zrovna splachovala záchod a on do záchodu koukal, v tom udělal hups a hodil ho do záchodu. Dudlík nikde. V tu chvíli jsem věděla, že pro novýho zkrátka nejedu, snad i kdybych měla peníze na deset dudlíků, tak se mi nechtělo. Dvě noci byl takovej jakoby protivnej a třetí noc spal úplně v pohodě. Za týden si ani nevzpomněl. A to byl fakt závislák-bez dudlíka ani pět minut. A když se ty dva dny po dudákovi sháněl, tak jsem mu pořád opakovala, že ho přeci hodil do záchodu. I jsme se chodili koukat. Tak to tak nějak chápal.