Taky mi to přijde podivný, tak rozdílný přístupy, podle mně by se mělo všechno sledovat a pokud je vše v pořádku, tak nezasahovat a toho jsem se bohužel nedočkala. Během necelých 5 hodin jsem se otevřela z minima na úplně a malá byla pořád vysoko, dlouho nenaléhala, než mi praskli vodu. Nemyslím si, že jsem na bolest nějak cimprlich (když byl klukovi rok, měla jsem zlomenej malíček na noze a musela na tom zlomeným chodit v botě - nebyl kdo jinej, pak ještě za půl roku jsem to neměla srostlý), ale to co jsem si zažila při tom porodu bylo něco nepředstavitelnýho, trvalá bolest a do toho silný kontrakce po několika vteřinách přes 4 hodiny. Když mi doktor cosi bolestivýho dělal v kontrakci v děloze, instinktivně jsem ho odšťouchávala nohou a když mi jí chytli, tak jsem mu odtahovala ruku - ze svý dělohy - celkem ostuda, dost neurvale jsem chtěla epidurál, ale bohužel v malý nemocnici po 15.30 nebyl volnej anesteziolog. Zvracela a omdlívala jsem tam, běhali kolem mně, dávali mi místo epidurálu anelgosedativa (nebo tak něco), bolest to skoro nesnížilo, jen jsem byla zblblá. Porod jako takovej byl proti tomu co předcházelo procházka růžovým sadem. Kdybych měla mít někdy třetí dítě tak tohle už opravdu zažít nechci. Říká se že se na tu bolest zapomene ale na tohle fakt nezapomenu nikdy. Dala bych rozhodně přednost císaři, dneska jsem samozřejmě ráda že mi ho nedělali, mám akorát 1 cm trhlinku v místě jizvy po nastřižení. Doktoři mi řekli, že kdybych měla doporučení od neurologa na císaře kvůli plotýnce musejí ho udělat, pokud bych byla těhotná ještě někdy a měla zase ty plotýnky, přemluvim neurologa než riskovat tohle