Mono, zaujalo mě, co píšeš. O tom, že si člověk může přivolat, na co myslí.

Před pár týdny, možná už jsou to tak tři měsíce, se mi stalo něco ošklivého. Na pár vteřin mi problesklo hlavou, že chci, aby syn umřel.
Hrozně moc mě ta myšlenka vyděsila. Syna miluju, nikdy bych si nepřála, aby se mu stalo něco špatného. Snažila jsem se na to zapomenout. Ale po pár dnech jsem si na tu myšlenku vzpomněla. A v souvislosti s tím mi zas problesklo hlavou to samé. Snažila jsem se to odehnat. V hlavě si stále opakovala, že nechci aby se mu něco stalo, že chci, aby byl zdravý. Ale čím víc jsem se na to snažila nemyslet, tím častěji se mi to vracelo. Pak už jsem se i bránila i nahlas a pořád opakovala, že si to nepřeju. Občas mi to ještě probleskne, ale už je to lepší.
Špatně se mi to vysvětluje, moc mě zasáhlo, že mě něco takového vůbec napadlo, dost jsem to obrečela.
Je možné, že jsem si tím strachem mohla něco přivolat? Ve chvílích, kdy si tu myšlenku snažím vyhnat z hlavy, si připadám jak schíza, protože v hlavě mi běží CHCI a já se to SNAŽÍM přetlouct tím, že NECHCI. Perou se mi v hlavě dvě myšlenky. Ale ohledně jiných věcí tyhle stavy nemám.
Jsem z toho nešťastná. U manžela pochopení nemám, jednou jsem se mu svěřila a ten nechápe, že mě to vůbec mohlo napadnout.

Podotýkám, že v době, kdy se to objevilo, jsem byla těhotná.