Módní...... za chvíli se třeba bude považovat za módní nechat své blízké umírat v rodinném kruhu (byť třeba v nemocnici) a né samotný, že jo...

Mno, hlavně, že vám to oběma vyhovovalo. To je to nejdůležitější. Jak to mají ostatní je v téhle věci úplně podružné. Proto mi taky nepřijde vhodné kamarádku přesvědčovat, že chlap k porodu nepatří, když ona to má evidentně jinak. To si zkrátka musí pořešit ona se svým mužem. Maximálně kamarádku poinformuj, že by se měl v takovém případě na porod připravit i její manžel (návštěvou předporodních kurzů např.) a že by měli oba vědět, že se může stát, že jí bude lézt na nervy a vyhodí ho. To totiž nemůže předem ona vědět, jak bude jeho přítomnost snášet.

Jinak k dotazu: Můj muž byl u obou porodů. Poprvé jít nechtěl, bo se asi bál, nebo nevím. Já jsem si přála, aby byl přítomen alespoň u první doby porodní a pak, že je mi to jedno. Vyhověl mi. Nicméně personál o naší dohodě nic nevěděl a zcela přirozeně ho odlifroval i na porodní sál, takže byl u celého porodu. A jak byl rád a jak mu to přišlo úžasný a jak potom u druhého těhotenství stál o to, být při porodu. A já byla taky ráda, že tam se mnou byl.