Zdravím všechny maminky a jejich chlapečky...s hypospádii.
Jsme dnes 23 den po 3 hodinové operaci hypospádie periskrotální ( 12 dní cévka). Dnes jsme 5 den doma HURÁ , musím říct, že jsem to čekala náročné, ale takhle tedy ne! Četla jsem před operací snad vše co je na internetu dostupné o téhle vvv a operaci, ale je fakt, že každý si to musí prožít na vlastní kůži. Byli jsme v Motole v tu dobu tam s náma bylo 8 chlapečků po operaci hypospádie a každý z těch broučků to prožíval takřka stejně. Po přivezení ze sálu následujících 6 hodin v celku o.k. ( ještě působil blok páteře, takže to asi nebolelo) po odeznění to byl jedním slovem šok. Jak pro malého tak pro mě s manželem. Malý se probral do bolesti a ještě s přivázanýma ručičkama a nožičkama- což dost statečně asi 3-4 dny odmítal. 24 hodin nedostal žádné tlumení takže dost hrůza. Pak nastal neskutečný kolotoč deního rozptylování, hraní, zabavování což ve 20 měsících nebylo nic jednoduchého...a na mou psychiku tedy obr nátlak- vidět takhle moje miminko :-(
Když už se konečně smířil s přivázáním tak nastali další potíže a to s kakáním ( jak děti leží a střeva se nehýbou) a hlavně jak zatlačil tak ho bolela rána. Pak se přidalo svědění zádíček a zadečku od věčného ležení a to i když jsem ho stále několikrát denně otírala, masírovala, mazala krémíčkem... Těžko se dá popsat co s těma našima broučkama musíme prožít aby jsme to dotáhli do konce. Myslela jsem, že jsem na to připravená...ale to se asi ani ve snu nedá! Seberte všechny síly a držte se není to nic jednoduchého- hlavně ať tam nejste sami! Mějte oporu v manželovi, sourozencích, rodině. Vím, že jsou ostatní děti vážně nemocné, ale speciálně měl doléčení hypospádie ( tím, že musejí být přivázaní celou dobu) je opravdu asi jedno z nejnáročnějších.
Strašně jsem se těšila domů, že už bude dobře, ale... Malý neuměl chodit, několik dní padal dozadu, hodně věcí se bojí a stále při čůrání pláče ( ve dne v noci). Těším se až to budeme mít úplně za sebou a modlím se aby už jsme nikdy nemuseli jít znova....