S jedním dítětem to byla ještě pohoda. Začala jsem studovat, když jí byly dva, prvák naprostá pohoda, připravovala jsem se každý den (angličtinu jsem se musela učit úplně znovu), druhák třeťák jsem zvládala i s prací a ve čtvrťáku se mi narodil syn. Do jeho půl roku dobrý a potom v létě ve zkouškovém to byl docela mazec. Nespal, já večer grogy, jak píšeš , v páťáku jsem vzdala učení přes týden a chodila v pátek večer, celou sobotu do knihovny a v neděli jsem všechny vyhnala. Když jsem měla školu, mohli jsme si dělat rozvrh, tak jsem měla celý jeden den (studenti se mají) a hlídala babička, která vždycky přijela a prostřídali se s manželem, protože tady nikdy nechtěla být déle jak do dvou ). Mlíko jsem celý týden odstříkávala právě na takové akce. Nejhorší to bylo poslední zkouškové období, když mu byl rok a půl a já diplomku, poslední zkoušky, státnice, bleee. Ale přiznám se, že mi to někdy zase schází. Ve škole jsem se odreagovala, měla jsem prakticky den volna, nemusela jsem myslet na kraviny, domácí bordel jsem sváděla na školu ... Ale byla jsem někdy na prášky, když jsem nestačila přečíst ani všechny otázky (ne knížky (někdy i 4), ale otázky vypracované z internetu (ještě, že si studenti tak pomáhají). Teď tak nostalgicky vzpomínám