Když jsem ještě byla matka-intelektuálka, pracovala jsem večer a v noci, když děti spaly. Domácí práce jsem musela udělat během dne s nimi. Manžel ale byl schopný, když byl doma, postarat se o děti plnohodnotně, mohla jsem se na něj spolehnut. Akorát moc doma nebyl, abycho měli co jíst.
Když jsem potřebovala jet pryč, třeba na nějakou konferenci, nebylo to moc často a většinou v souvislosti s víkendem, muž třeba jel s dětm k babičce, nebo babičky jinak pomohly.
Nevím, jestli bych to zvládala dneska, dneska si jen chodím "doplňvat kvalifikační předpoklady" jednu za dva týdny na jeden den plus cca dva obětované víkendy za semestr, kdy se musím našprtat tenká skripta neskutečných krávovin zpaměti.
Tím si myslím, že jsem jako intelektuálka skončila (žádný inteligentní člověk se základní sebeúctou by tohle nedělal), ale ani mě to moc nemrzí. Jak jsem zestárla, změnily se mi potřeby. Spíš čtu a žiju praxí.