Zvládám studium a dva e-shopy (které ale mají aspoň tu výhodu, že prodej v nich kulminuje v různých ročních obdobích), aktuálně i dohled nad řemeslníky, stěhování bytu atd. Ale zase je to vykoupeno jinde. Poslední dobou téměř nevařím teplá jídla (syn má jídlo dovezené ze školní jídelny - u nás máme vhodné i pro mrňata). Úklid v nedohlednu.

Hlídání nemám, pouze na dobu, kdy fyzicky sedím ve škole (pátky) - jinak nula nula nic. Takže všechno náročnější směřuju do časů kdy je synátor v limbu (dvě hodiny po obědě a pak večer od osmi do půlnoci). Přes poledne mentálně náročnější operace (škola), po večerech jsem taky mrtvá, takže spíš mechanické záležitosti typu balení balíků. No a zbytek prostě se synem za zadkem. Je naštěstí pohodový a samostatný, nevyžaduje moji nepřetržitou aktivní společnost při hře, takže tu si pět minut maluje, onde pět minut skládá řady ze zvířátek, pak mu chvíli vydrží stavebnice, nebo v kuchyni vytáhne kbelík s bramborami a vyskládá je na linku. To jsou moje chvíle , čili nějaký ten vyřízený e-mail, vystavení faktury atd. No a řekla bych, že klíčem je být stále ve střehu a připraven právě takovéhle chvíle využít. Načmárat na papír osnovu pro esej, odpovědět na jeden mail, nachystat kus balíku... a pak během dne se to prostě naskládá a kus práce je udělanej.

Občas je to na pytel a říkám si, jak bych se měla, sedět prostě doma na zadku, šůrovat, péct bábovky a hrát si se synem, ale to je jen ve chvílích přetížení, jinak je pro mne práce i studium relax, protože se dostanu ze stereotypu a vidím se s lidma. (Tím nic proti maminkám co jsou prostě doma na opravdovém rodičáku, každému co mu vyhovuje).