ségra je štír, a co rodiče na ní mátlo - že si uměla tiše, nenápadně, bez afektu prosadit svou. Jakmile se rozhodla že "bude" něco dělat, bylo po jejím, jakmile se rozhodla že "nebude", nic s ní nehlo. Ale fakt žádné scény nebo tak, asertivní (až nasertivní) ne a konec diskuse. Přišla mi jakoby chladná - jako že se nevzteká a tak, to já jsem byla balíček emocí s velmi krátkou zápalnou šňůrou, přišlo mi že všechno řeknu hned - i to co mi vadí i to co se mi líbí, ale ona ani tak ani onak. Jinak jako ségry jsme si rozuměly i teď se pořád stýkáme, navštěvujeme, podnikáme společné akce, ale na co si musím dát pozor - NERADIT. A když už říkám svůj názor který vím že je jiný než její, tak to podat spíš jako věcnou, rozhodně v tom nesmí být žádný přesvědčovací podtón. Sice nic neudělá, maximálně řekne "jo, jenže já si to udělám takatak" ale ten mrazivej vítr co v tu chvíli zavane mě děsí vždycky si pak doma říkám "žes nedržela kušnu, šak nejsi nejmoudřejší na světě".... fakt umí dobře a bez emocí dát najevo kdo je u ní za osobu se kterou se baví a kdo ne....