Ovino, nepřeji Ti nic zlého, ale jsem ráda, že nejsem Tvým dítětem.
Nejsem křesťanka, mám svoji vlastní víru a snažím se podle ní chovat - aby byli šťastní lidé, které mám ráda, i já. Také věřím, že když se budu chovat zle, Bůh mě potrestá. Co se týče sexu, tak žiji mnohem "mravněji" než většina věřící i nevěřící české populace. Svého manžela, se kterým jsme se nehledali snadno, velmi miluji a nikdy bych ho neopustila v neštěstí, protože mi k tomu nezavdává žádnou příčinu. Pro mě "užívat si" je hodně široký pojem - užívám si kdejakou drobnost. Každý den se svými maličkými dětmi, milovaným manželem, každý vztah (příbuzenský a přátelský), který mám, práci, která mě baví... V rámci své víry například zastávám heslo "obětavost ano, sebeobětování ne". Nikoho se neprosím, aby kvůli mě žil v nešťastném vztahu, a anio bych nebyla ochotná to kvůli někomu podstoupit.
Mí rodiče se rozvedli, když jsem byla malá. Moje maminka se několik let snažila nám rodinu udržet, nepovedlo se jí to, ale ona tvrdí, že je hrozně ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. A já jsem za to Bohu neskonale vděčná. Rozvod rodičů byla jedna z nejlepších věcí, která mě kdy potkala.

Já nevidím důvod, proč bych se měla snažit udržovat vztah s někým, kdo například mě a moje děti bije, uráží, ponižuje, izoluje od přátel, odmítá intimitu, podvádí mě, pije, hraje na automatech atd. Kdo zastává postoj "já si s ní můžu dělat, co chci, protože ona ode mě stejně nemůže odejít". Život je i tak někdy zatraceně těžký, tak je nesmysl si další problémy přidělávat.