Mamísku, chci ti napsat asi tohle...
Pakliže církevní rozvod "nepotřebuješ" z jakéhokoli důvodu, už NIKDY bych do toho nešla. Myslím tím v té siutaci v jaké jsi teď, kdy už máš nový život, děti, manžela. Myslím, že byste tím všichni hodně vytrpěli. Já jsem naštěstí v době církevního rozvodu na nikoho nemusela brát ohledy. A musím říct, že se v té době opravdu ukázalo kdo je můj přítel či kamarád. Asi při svých výpovědích nevěděli že mohu nahlédnout do spisu. U nás teda bylo hrozné extempore okolo, řešené policíí apod. Já jsem v době církevního rozvodu netušila že manžel se rozhodnul pro kněžství, dozvěděla jsem se to až po dvou letech. Poté nastalo další dilema. Věděla jsem o něm hrozné věci a nedokázala se vyrovnat s tím, že takovýto člověk je knězem a může ubližovat dalším lidem. I přes to, že jsem se před ním ukrývala a snažila se aby mě nemohl nijak najít a ubližovat mé současné rodině, jsme tohle začali se současným partnerem řešit přes diecézi.
Důležité je že jsi našla partnera se kterým jsi šťastná. U nás se to nakonec také podařilo, a žijeme krásný život. A to že mi nechtěli v naší farnosti pokřtít děti, doslova mě nazvali pekelnou ženou, jsem už zapomněla