Xeno a fialovko,
mně brácha umřel před třemi týdny (a dost ošklivě). Takový sen, že je naživu, už jsem měla taky. A ráno mi bylo strašně líto, že to není pravda. Jak je to dlouho, co odešli vaši blízcí? Jak jste se s tím vyrovnávaly?
Já jsem pořád trochu v šoku, popravdě jsem si vůbec neuměla představit, že svět je možný bez něj (byl to starší brácha). Navíc s ním mám spojený úplně celý dětství. Někdy, hlavně večer, na mě padne z té neexistence strašná úzkost