Fisty,
neřídím. Řidičák sice mám, ale za volant nesedám.
Já nevím, čím to je, asi jsem nikdy dobře neviděla, ani jako dítě - coby mimino jsem třeba dost šilhala, právě tím "horším" okem, na kterém mám tři oční vady najednou... a brýle mi napsali v osmi letech. Jenže pro mne to byl prostě od začátku šok a nakonec jsem usoudila, že TAKHLE prostě vidět nechci. Hrozně blbě se to vysvětluje, ale zkrátka je mi ten svět zakrytej igelitovou plachtou příjemnější, cítím se v něm bezpečně, protože ho znám a umím se v něm pohybovat. Když si vezmu brejle, jsem tak dezorientovaná, že zakopávám i o schody, protože jsou jinde než jsem zvyklá a vypadají jinak.
Když jsem si nechávala dělat ty poslední brýle (shodou okolností proto, že mi kamarádi koupili k narozeninám starý auto a chtěli mne donutit začít řídit a nosit brejle), tak jsem šla do optiky, kde obsluhovala milá mladá slečna a když jsem si ty hotový brejle nasadila, tak koukám, že má obličej samou červenou vyrážku... proč mám takový věci vidět, když v "mým" světě jsou všichni tak nějak hladší a hezčí?