Ahoj,
prijde mi to jako zajimave tema.Jak to tatinci zvladli a jak pomahali?S mym manzelem je legrace, nesnasi krev a injekce, ale zarputile trval na tom, ze me tam prece nenecha samotnou a ze tam bude.Jsem mu rikala a jak mi pomuzes, kdyz tam omdlis a on statecne trval na svem.Pak nadesel den D, manzel me castoval ruznymi dotazy i behem kontrakci, tak jsem mu chudakovi rekla, at behem kontrakci na me vubec nemluviPrijeli jsme do nemocnice v devet, ale nalez byl maly a nechteli me prijmout....no 2 cm a kontrakce a 5 min. neni tak malo.Ze si mam chodit po nemocnici.Podotykam , ze jsem rodila v Arabii.Jsem byla v abaje, potila se jak....Manzel do toho..... chod, rikali ze mas chodit, myslela jsem, ze ho zastrelim...vsechno me iritovalo, chudak.Funela jsem tam snad hodinu, a pak mi praskla voda.Manzel sel pro ciste obleceni,no a mne se najednou venovali, vysetrili a pry osm centimetru.To byl cvrkot, do toho prisel manzel, kam se postavil, tam se chudak pletl.Pak zhasla vsechna svetla v momente, kdyz mi zavadeli kanylu.To jsem si rikala rodit za tmy to bude zajimave,no nakonec zase naskociloManzela jsem vubec nevnimala.....slysim pani doktorku,uplne zahalenou, jak me naviguje na tlaceni, ze to brzo bude.Manzel navnaden se podival ve chvili, kdy me nastrihla a zacal se pomalu kacet.....jeste ho stihli usadit na zidli.Za chvili se sebral a natocil malou.Ale suma sumarum,byl z toho preslej dost dlouho a rikal, ze je to dost dramatickej zazitek.....prej ty krveTak asi tak mne nepomohl a sam ma trauma, ale uz hlasa, ze u druheho bude zase.Beru to od nej jako velkou obet a podporu, ale byla s nim legrace.Jak to zvladli vasi chlapi.....byli tam a omdlevali, popr. vam radili?