Byla jsem sama, asi ve dvanácti letech, protože jsem pět let čekala. Už jsem o to ani nestála, nezdálo se mi to tak hrozné, ale nechtěla jsem kazit radost rodičům. Svoje děcko bych na to asi neposílala, pilovali mi ty uši bez uspání aspoň hodinu, pak jsem strávila 14 dní v nemocnici, protože to pořád krvácelo, měsíc jsem musela nosit obvaz a další rok čelenku na noc. Rok jsem uši necítila na dotek, paradoxně ale o ně stačilo zavadit a bolelo to jako čert. Dodnes mám uši tvrdé, tvrdší než osttatní lidi.