jé, vy jste toho tady nakecaly.... aspoň mám co číst při snídani...

Jinak to, že autista se baví jen s určitejma lidma - to bych byla autista taky. Už jako dítě, když mi někdo byl nesympatickej (tím, že byl "blbej"), tak jsem s ním odmítla hovořit. A Tom už mi dvakrát přinesl z nějakých školních testů že je mentálně retardovanej. SItuace např. že school district testuje angličtinu u dětí, kteří nejsou rodilí mluvčí - Tom tam odmítnul jít, musela s ním jít jeho paní učitelka (odmítnul opustit třídu a jít do jiné) a pak mi napsali do hodnocení, že anglicky vůbec neumí, jen tupě papouškuje pár naučených frází, kterým nerozumí. Tom v té době byl schopnej přečíst knížku v angličtině, převyprávět mi jí česky (čili žádné papouškování slov kterým nerozumí) a pak napsat obsah anglicky... ale prostě s babou ze SD se odmítnul bavit, raději byl za debila.

Osmadvacátého máme schůzku ve škole, bude se Tom řešit, tak uvidíme. Já mám největší problém s tím, že doma se Tom chová jako relativně běžné dítě a ty jeho odchylky nám nikdy nepřišly divný (např. ukazování celou dlaní - Tom ukazoval jakoby spíš prostředníčkem - akorát jsme si mysleli,ž e to má okoukané od manžela - manžel si domácích chemických pokusech kdysi ustřelil konečky ukazováčků a palců, takže ty prsty moc nepoužívá)