jinak ale doporučení od psychiatra-nedělat to podle něj,dělat to podle sebe-samozřejmě,ale nějak podvědomě se člověk snaží těmhle situacím vyhnout-těm scénám na veřejnosti....no,ale časem jsem si zvykla-jen třeba cesta ze školky domů byla značně vyčerpávající...byla jsem ráda,když jsme dorzaili domů,zavřeli se za náma dveře,jeho jsem mohla odšoupnout řvát do pokoje a já si nasadila na uši sluchátka-ježiš,jsem ráda,že tyhle scény už nebývají-i když samo jsou občas-ale né v takové razanci a kvůli takovým věcem