Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou z referátu dostala čtyřku, jelikož učitelka si z kvality textu vyvodila, že jsem to opsala z přebalu knihy... . Nemám problém věřit, že tohle napsala osmačka, sama jsem ve 13 letech psala líp, než většina dospělých.

Já bych tu hru hrát nechtěla, ale ani bych nechtěla stát mimo kruh a mimo nějakou společnou aktivitu, už to dilema, zda hrát nebo ne, by mi bylo nepříjemné. V pěti letech v MŠ jsme nacvičovali spartakiádu na škváře, pak jsme museli jít do naha a učitelky nás sprchovaly. Styděla jsem se stydět, hodně dětí se zakrývalo ručníkem (v pěti letech!), já ne...

Nicméně myslím si (resp. doufám), že dnes už má mládež k sexuálním tématům otevřenější přístup (protože takový přístup má více rodičů), že děti v pubertě nemají problém pojmenovávat intimní místa a aktivity. Sexuální výchovu vítám, byť si myslím, že by měla probíhat primárně v rodině. Ve školách by to měla být už jen pojistka pro děti z rodin, kde to rodiče tak nějak opomněli. Ale hra, kde se mám hlásit ke svým intimním zkušenostem nebo se od nich distancovat, se mi v principu nelíbí. Nemám nic proti otázce "myslíš si, že masturbace/homosexualita/pedofilie je ... (taková, maková)?", ale třeba otázka "Přitahují tě osoby stejného pohlaví?" už se mi nelíbí hodně. Přizná se ke své odlišné orientaci pubescent, který teprve tápe, byť se teda v sexuální výchově dozvěděl, že je to normální? Pochybuju, spíš se tím utvrdí v tom, že lepší je zůstat utajen.

Ale tak budiž, dejme tomu, že účast ve hře je dobrovolná a dnešní mládež není s intimními tématy tak na rozpacích - pořád nechápu a ptám se:co je účelem této hry?