Xantipo, dííííky, tak ted´ už mohu jít spát! ...a určitě i usnu, páč to je teda nářez!
Jinak Jáchym taky tvrdí, že je nepapal, že je dal na postel mamince, ale donesl mi jen jednu, ale ten muj blbec, já ho dnes neumím nějak jinak nazvat, toho mojeho manžela, on prostě neví, kolik jich v tom platíčku bylo. Hrál si s tím na prádelním koši, vyházela jsem celý prádelník a našla tam teda jen polovinu paralenu, tak že Buh ví, co tam všechno ten muj chlap měl, ale tyhle prášky tam nebyli, vypreparovala jsem i odpadkáče a každou skulinu v pokojíčku, převlíkla naše peřiny... .
Jako já teda v porovnání s ostatníma maminkama zase nejsem určité úzkostlivá, samozřejmě, že léky nikde nepovalujeme. Nejsem ale ten typ, co by nemél doma ubrusy a kytky pozdvíhané do dvou metru a v kuchyni žádné ostré nástroje a nebo skleněné a nebo jen pod zámkem. No, třeba nože teda taky máme umístěny vysoko v sektorce a i tak jsem malého posala do skříňky pro nové papírové kapesníky a najednou vidím, jak si to ke mě štráduje s nožem v ruce a otvírá si ten papírový lepík. Málem mě kleplo! Prostě si vzal židli, vylezl do sektorky. A v ten den tedy nože skončili uplně nejvejš, co to jde a léky v komoře pod zámkem neb o svém synovi vím, že je všudibýlek a dokáže vše co dokážu já a nebo tat´ka