Jo, Killi, s množstvím léku je to asi tak jako s tím, ptát se Jáchymka, jestli je snědl a nebo né. Jeho otec to prostě neví?!

Žijeme na Slovensku a je v nemocnici v Levicích. Před dvěma lety jsem se zařekla, že na dětské oddělení mě už dostane jen něco velmi, velmi akutního... . A vida?! Tobě se to asi nebude líbit, ale manželovi jsem v autě pověděla jediné a to že nechci, aby mu bylo cokoliv děláno v jeho nepřítomnosti. Že prostě neexsistuje, že mu budou na 15x zavádět kanilu za zvířecího řevu a skuhrání, když si to nechá normálné vysvětlit bez toho, aby ho bez varování přívázali pro to, kdyby nááááhodou vyváděl. V té době se nám ještě i zacházel (jak se tu říká, prostě když ho něco vyvedlo z míry, tak zmodral, upadnul do bezvědomí a když byl na zádech, tak mu ještě zapadl jazyk) tak že ho furt přivazovali, odvazovali, ječeli na mě za dveře, že je to hysterické dítě, no otřes!

Ale doba se změnila, nejaké naše kámošky jsem tam dneska taky potkala, ale změnila se i primářka a tak snad změnili i zpusob jednání. Teda na manžela byly všechny sestry milé a obdivné, jak to s chlapečkem zvládají...