Arsielo, jezdila jsem ráno 80 km za dcerkou do nemocnice a večer 80 km domů(k rodičům, kde jsme byli na dovolené). Doma(u babiček) na mě do noci čekala dvouletá dcerka a ráno mě křečovitě držela, abych neodjížděla- malá musela zůstávat povinně u babiček, které sotva znala, do nemocnice by ji se mnou nepustili Byla jsem úplně zoufalá, přetažená, unavená, bála jsem se, abych se někde nevysekala v autě... Když holka po obědě usnula chodila jsem si dát jídlo do bufetu a spát do auta. Kolikrát jsem si říkala,že na mě musel být fakt pohled!