Sama jsem od začátku a není to opravdu lehké, ale výhody to taky má. Např.první půlrok byl s malým fakt náročnej (koliky a nonstop pláč) a představa, že se mám k tomu starat ještě o chlapa, by mě jeblo.....I teď, když su večer strhaná jak pribiňáček, tak prostě hračky nepoklidím a nechám to na zítra, bo mě to neva a niko jinej tam není...I s jídlem..Pro malýho mám vždycky něco na mražáku (nebo skleničky) a když prostě vařit nechci, nevařím....
Samota večer mě netrápí, mám aspoň trochu času pro sebe...A ačkoli jsem byla dost náruživá, ani ten sex mi nechybí..sem zfrigidovatěla... Hlídání mám jakš takš funkční, ale babička je stále pracující (a k tomu na směny) takže není to úplně v poho..taky pokud se rafneme, mám po hlídání..
Ale co mi fakt trochu vadí je, jak už bylo zmíněno, že MUSÍM spoustu věcí a jen já...Někdy bych chtěla šoupnout dítko nekomu a starej se...Taky bydlení není dobrý, bydlím u rodičů a nemám žádný soukromí. Nebo u mýho taťky mám něco jako garsonku a tam zas nemám s kým promluvit...i s tatíkem nemáme moc co říct..a bydlení na 2 adresách je vysilující...všechno mít 2x a co nejde (je moc drahý) s sebou furt všude tahat...
finance sou katastrofa...mám 4. letej rodičák (a už su v té části 3800) a otec není v RL...Práci sháním půl roku, ale samoživitelka s 2. letým prckem, hotelovkou a praxí skoro jen v pohostinství je nezaměstnatelná...
Kamarádek na mateřské mám celkem dost, ale většina mimo Brno a dojíždění za nimi, abych se nezcvokla z izolace, není taky levná záležitost...a taky jim občas závidím tu oporu v chlapovi...ta mi chybí...a taky, jak již bylo zmiňováno,někdo, kdo má dítě tak rád jak já, kdo se o něj taky tak bojí, kdo by sdílel radosti a starosti...trochu i ten strach, že když se něco stane, bude malej sám...a jemu ten chlap v rodině taky chybí...má sice 2. dědečky, ti sou z něho teď s prominutím pos*aní, ale táta to není..a taky mám strašnej strach, jak mu zvládnu vysvětlit, kde ten jeho táta teda je...to mě teď děsí nejvíc, i když je to (DOUFÁM!!!)ještě daleko, užírá mě to od začátku...A trochu mi chybí láska...