Já ti ani nevím. Možná nejspíš to, že furt MUSÍM. Je to ubíjející, najít si čas pro sebe. Ten strávím většinou usnutím u TV.
Když jsem nemocná, tak furt řeším, abych to nepřehnala s přechozením nemoci, když jsou nemocné děti, tak zas abych něco vydělala. Je to furt dokola.
Každej chlap, kterého jsem potkla, byť jsem dost pohledná ženská, viděl mé děti jako problém. Nakonec jsem začala vidět problém v jakémkoli chlapovi coby přírůstku do rodiny.
Nic nestíhám a když se někde bavím na netu, ptž. mezi lidi zas tak moc kvůli malé nemůžu, tak mám z toho jen depku, páč jsem divná.
Občas mám depku jak prase, ale beru na to prášky.
Teď zas už pár měsíců kulhám, bolí mě břicho a záda a kyčel, tak mě ještě čekají dvě vyšetření, páč mám zvýšené rakovinové střevní markery - či jak se to píše.
Já ti nevím, jsem prostě pro úplnou rodinu, ale takovou od začátku - co si upeče, to si i sní.